Rytíř Jarmil a sličná Stázka
Rytíř na svém věrném oři
se spanilé dívce dvoří
nápadníků měla víc
jedno jméno stihla říct
Jarmil meč je zvyklý tasit
jeho sokem rytíř Tacit
Vyzval tedy změřit síly
v souboji mu protnout žíly
Tacit, ten se zbraní bojí
a v souboji neobstojí
Utekl před ránem ještě
Jarmil se vrací k své nevěstě
Ona se však ještě brání
a poví mu bez vyzvání:
„Jen ještě jeden, co by mne chtěl“
Jarmil svůj hněv zadržel...
„Rychle pověz jeho jméno
a buď mi už věrná moje ženo“
Dalším v řadě Janek sluha
že prý pije jako duha
„Myslíš to vážně ženo má?
že tě chce líbat ten ožrala?“
Jarmil neváhal ani moc
na souboj ho vyzvat tuhle noc
Janek dorazil opilý
k zemi se klátil za chvíli
„Teď už nám nebrání nic v lásce“
povídá Jarmil té své Stázce
„Máš ty má lásko pravdy dost
jen ještě jeden často byl můj host“
„Kdo je ten chlípník pověz mi!
další, co válí se věčně na zemi?“
„Je to náš král a sluha boží
jeho srdce prý láskou k mému hoří“
Jarmil tedy sepsal plán
který pak byl vykonán
Králi k srdci vrazil dýku
za těch jeho tisíc hříchů
Jarmil opět lásku dává
Stázku hned o ruku žádá
„Ještě někdo ale zbývá
ten, co pod okny mi zpívá
tentokrát někdo tuze jiný
tvůj bratr Jiřík z Vysočiny“
„Co to povídáš lásko má?
můj bratr neví, žes zadaná?
Naposled uchopím svůj meč
a dokončím tu strašnou řež
tentokrát sekat budu mnohem víc
za sto lží a za tvou krásnou líc“
Vytáhl Jarmil se svou zbraní
do komnaty svojí paní
„Tohle je ta moje zbraň
teď mou duši Bože chraň“
Stázko vím, jak jsi mi strašně lhala
pro mne by jsi neplakala
Můj bratr není na ženy
a král ti nebyl souzený
Neznal tě nikdy ten ochlasta
tak o kom se ti může zdát?“
Mlčela, tak mečem švihnul
pramínek vlasů k zemi splynul
lekla se, všechno přiznala
že lásku jenom jednou poznala
„Miluji jenom otce tvého
co je na tom tak strašně zlého?
V souboji kdyby ty jsi padl
otec by smutkem neuvadl
Já bych ho těšila klínem svým
vábila polibkem hřejivým“
„Dost bylo Stázko těch strašných slov
dík tobě nejeden máme nový hrob
svrhnout ty jsi chtěla krále
pokračovat to mělo dále
Proto se teď meče chopím
v lásce se už marně topím
Setnu tobě dívko hlavu
divé zvěři pro potravu
Ona si jen klekne k zemi
chrání si hlavu prsty všemi
Něco se blýskne na zemi
střevíc, co není už k chození
Dívka ho už hbitě zvedá
hází ho rychle celá bledá
Zasáhla oči Jarmila
podpatkem lehce trefila
Ten se ihned chytá tváře
před ním jenom krátká záře
Stázka se náhle chopí meče
a z jeho hlavy už krev teče
Tak bylo v tohle krásné ráno
strašné dílo dokonáno
Brzy už se svatba chystá
ženichem už si je jistá
Tak šťastná ještě nebyla
Stázka ...a otec Jarmila
Škoda jen, že nikdo neví
proč tam Jarmil nikde není